Poloostrov Přední Indie je oblastí, kde se před staletími zrodilo zcela specifické náboženství. Hinduismus je nejen náboženský, ale také filosofický směr. A přesto, že se zrodilo a vyskytuje téměř výhradně na území Indie, má přes miliardu věřících. To jej staví hned za křesťanství a islám.
Období vzniku
Podle vědeckých bádání se datuje jeho vznik zhruba do období první poloviny prvního tisíciletí před naším letopočtem. Na rozdíl od křesťanství či islámu k jeho vzniku nevedly překotné události (ukřižování, proroctví, dobytí Mekky apod.). Vyvinul se velmi pomalu z jiného učení, tak zvaného védského náboženství (to se zaměřovalo na uctívání přírodních sil jako například oheň, voda, vzduch či slunce). Samotné pojmenování pro tento směr pak dali světu muslimové, kteří se kolem roku 1 000 našeho letopočtu usídlili na území dnešního Pákistánu. Lidé, kteří žili za řekou Indus, pro ně byli nevěřící a označovali je „hindu“ (obnova křesťanského slova pohan). Vývojem se pak z hinduismu oddělovali různé sekty a tímto způsobem vznikl například džinismus či buddhismus.
Základní principy
Základními božstvy jsou Brahma, Višnu a Šiva. Existuje však další, téměř nekonečné množství bohů, kteří mají každý svůj příběh. Jedná se tedy o typicky polyteistické náboženství. Velkou roli má také na uspořádání společnosti. V podstatě můžeme mezi indickou společnost a kulturu postavit lomítko. Ovlivňuje nejen morálku, ale celý systém. Základem je kastovní systém. Kasty jsou vlastně skupiny lidí, s různým společenským statusem. Příslušnost ke kastě je dědičná.
Jedním z filosofických základů je myšlenka reinkarnace – převtělování. Jde o to, že lidská duše po smrti putuje do jiného těla. S tím úzce souvisí karma, neboli soubor dobrých a zlých skutků člověka. Pokud má karmu dobrou, narodí se do lepšího života. Cílem života duše by tak mělo být dosažení Mókši, což je stejný princip jako buddhistická nirvána.