Pokud se člověk ušpiní při práci ne zahradě, nelze na něj kvůli tomu pohlížet jako na nějaké čuně. A to i když přímo jako čuně vypadá. Myslím co se týká čistoty – obličej ponechejme stranou. Protože takováto práce je ve své podstatě bohulibým počínáním, kterému nelze nic vytknout.
Jenže i když může být takový člověk dost možná i přímo hrdý na to, že se ušpinil takovou solidní poctivou prací, dříve či později mu tento stav přestane dělat dobře. Zejména poté, co takovou činnost ukončí. Náhle zatouží se umýt.
Jenže co když má na takové zahradě sice chatku, ale koupelnu nebo aspoň tradiční sprchový kout nikoliv? To aby se kvůli pořádnému umytí vrátil domů.
Jenže to není zrovna příjemné, pokud je venku krásně a dotyčný by tam nejraději zůstal přes noc, a to klidně i delší dobu, celé dny či dokonce týdny. A dvojnásob to není příjemné, pokud je jeho domov od oné zahrady vzdálený a dopravní spojení prachbídné. To člověk někdy dokonce řeší dilema, zda by tam neměl zůstat i navzdory tomu, že půjde do peřin zmazaný.
Ovšem toto dilema vlastně není vůbec třeba řešit. Protože žijeme v době, kdy už je řešení k dispozici. Kdy se i v takovém okamžiku , namísto abyste se vláčeli složitě domů nebo se spokojovali s nějakým provizoriem, jaké bylo běžné do doby, než se u nás vybudovaly vodovody.
I na zahradě se dá přece osprchovat, a to pohodlně.
Úplně stačí nainstalovat si tam solární sprchu a rázem se tak lze dobře umýt klidně i na místě, bez nutnosti vracet se den co den po takovém pobytu domů, kde člověka čeká vana či tradiční sprcha.
Instalace takové solární sprchy není ničím složitým. Stačí tuto umístit na vhodné místo, kde v ní ohřeje vodu během dne slunce, a rázem se tam lze mýt, aniž by to obnášelo jakékoliv komplikace. A následujícího dne ráno si lze pro změnu dopřát osvěžující sprchu ranní, jež člověka probere do dalšího krásného dne.
Takže tam člověk může zůstat tak dlouho, jak dlouho chce. Nebo jak mu to alespoň zaměstnavatel a rodina dovolí. A to není špatné, že?