Fitlena

Věděli jste například, že pokud namočíte jakoukoliv potravinářskou barvu či barevnou temperu do jaru, tak barvy začnou mizet a rozpíjet se? Můžete si tento zajímavý experiment vyzkoušet i s vašimi ratolestmi. Pokus je velmi jednoduchý a bezpečný. Na tento experiment budete potřebovat pouze pár surovin, které jsou většinou dostupné v každé domácnosti. První surovinou je polotučné mléko, dále budeme potřebovat špejli, vatovou tyčinku nebo párátko, nějaký hlubší talíř nebo misku a v neposlední řadě klasický odmašťovací prostředek na nádobí (např. jar).

Postup je následující – do talíře nebo misky nalijeme polotučné mléko, poté do mléka přidáme potravinářskou barvu, kterou jsme si namíchali. Teď přijde na řadu párátko nebo vatová tyčinka, kterou namočíme do jaru a špičkou obalenou v odmašťovacím prostředku se dotkneme potravinářské barvy. Uvidíte, jak barvička začne před vatovou tyčinkou couvat a přemísťovat se do stran. Můžete si díky pokusu vytvořit různé barevné kombinace skvrn.

Pokud vás zajímá, proč se barvy odmašťovacího prostředku bojí, vysvětlení je velice jednoduché. Je to tím, jelikož mléko obsahuje tuk a jak všichni víme, odmašťovací prostředky jsou od toho, aby tuky odmastili čili vyčistili. Mléko se tedy stáhne do strany a díky barvičkám máme možnost tento krásný vědecký experiment sledovat na vlastní oči.

Také můžete vyzkoušet ještě druhý experiment, který je podobně jednoduchý jako ten předchozí a dětem by se mohl líbit.

S tímto pokusem si můžete vyrobit bramborový škrob, který se využívá například ke zahušťování potravin nebo také ve výtvarné technice jako lepidlo.

K tomuto pokusu budete potřebovat dvě větší brambory, misku, struhadlo, sklenici, talíř a sítko.

Brambory si nastrouhejte na jemno, poté vymačkejte veškerou tekutiny a vymodelujte z bramborového pyré kuličku. Veškerou šťávu z brambor si odlijte do připravené misky.

Poté šťávu přelijete do skleničky a přibližně hodinu počkáte, než se na jejím dně usadí škrob. Opatrně přecedíte a škrob usazený na dně vysbíráte lžíci. A máte hotovo.

Věřím, že vaše děti budou z těchto pokusů velmi nadšené a zabaví se na dlouhé hodiny.

Naše relativně malá země je rodištěm spousty vědecky významných osobností, žijících i zesnulých.
Jednou z nich je například profesor Antonín Holý, který objevil několik druhů antivirotik, které pomáhají lidem po celém světě. Jde například o léky proti HIV, hepatitidě B a herpesu. Jistě víte, že aids se nedá stále naplno vyléčit, ale objev profesora Holého prodlužuje život ne jednomu člověku s tímto virem.

Dalšího na seznamu tu máme Ottu Wichterleho. Ten vynalezl kontaktní čočky. Neměl to ale jednoduché, první čočky se nedaly nosit. Navíc nevycházel s komunistickým režimem, takže musel výrobu přesunout do svého domu, kde stroj na výrobu čoček byl sestaven z kovové stavebnice Merkur. Kdyby mu to nakonec nevyšlo, teď byste o něm zřejmě nečetli. Stačil mu pouhý rok na to, aby vyrobil přes 5000 nositelných a měkkých čoček.
Vědec Stanislav Brebera je považován za otce výbušniny SEMTEX. Bývá spojován s různými teroristickými akcemi, inu až takhle daleko sahají české stopy. Název je odvozen od ulice v Pardubicích a názvu firmy, kde vznikl.
Chemik Jaroslav Heyrovský, je držitelem Nobelovy ceny za polarografii. Je to metoda analytické chemie, díky které jsme schopni určit, jaké látky jsou přítomny v roztoku. Je to užitečné například při zjišťování množství jedovatých látek ve vodě.
V roce 2013 profesor Jirsák a jeho tým objevili způsob tvorby netkaných textilií z nanovláken. Nanovlákna jsou materiál budoucnosti, jak má v oblibě říkat spousta lidí, nemůžeme se tedy divit důležitosti toho objevu. I když zní samotné použití složitě, opak je pravdou, celý proces to jenom zjednodušuje.

Augustin Žáček jako první popsal princip magnetronu. Magnetron je malá věc, která je schopná měnit elektrickou energii na mikrovlnné záření. Jak vás již mohlo napadnout, magnetron urazil od Druhé světové války velkou cestu, byl součástí radarů letadel i ponorek, ovšem dnes se všem vybaví nepostradatelná mikrovlnka.
Jak vidíte, Česko má stopu, která sahá do domácností milionů lidí po celém světe a zdaleka jsme si neřekli, všechny významné osobnosti takže českou stopu ve světě, si dokážete představit.

Nepochybně jste někdy zaregistrovali, že se v dnešní době rozmáhá takzvané hnutí antivax či antivaxerů. Je to skupina lidí, která je přesvědčená o tom, že očkování působí více škod než užitku. Tvrdí, že nemocí, proti kterým jsou lidé očkováni, jsou běžně zvládnutelné bez následků, stačí podle nich dodržovat zdravou stravu, dostatečnou hygienu a případně vhodně nemoc léčit. Jejich stanovisko je více či méně radikální. Někteří jsou pro úplnou volnost v očkování a sami se snaží o to, aby jejich děti nebyly očkované vůbec. Jiní chtějí pouze očkování odložit na později. Ačkoliv v České republice jsou některá očkování povinná, vymahatelnost tohoto očkování je dosti složitá a často nemožná.

Stát počítá s vysokou proočkovaností populace, která zabraňuje některým nemocím, aby se šířily. Díky tomu jsou potom chráněni i jedinci, kteří jsou nejvíce zranitelní, ale zároveň být očkovaní nemohou (například novorozenci). V současné době je požadováno povinné očkování třeba při nástupu do mateřské školy.
Server Reddit nedávno upozornil na to, že se na něm množí dotazy od dětí, hlavně teenagerů, kteří mají rodiče z řad antivaxerů, ale samy si přejí být oočkovaní. Potíž je v tom, že v některých zemích musí mít k jakémukoliv lékařskému úkonu, takže i k očkování, souhlas zákonného zástupce. Pokud jejich rodiče souhlas neposkytnou, tak mají smůlu. Mohou se je sami snažit přesvědčit, ale to se podle Redditu příliš nedaří. Důrazně varuje před tím, aby se děti nepokoušeli zfalšovat podpisy rodičů, což by jim mohlo vynést mimo jiné i tučnou pokutu. Naopak doporučuje pozvat si na pomoc někoho dospělého, kdo problematice dobře rozumí.

A jaké jsou vlastně důvody dětí, proč chtějí být očkované? Hlavním je samozřejmě strach z nemocí a jejich případných následků. Dalším jsou ale také omezené možnosti některých druhů zážitků pro děti. Povinná očkování jsou mnohdy nutná při účasti na táborech i některých kroužcích, později na některých stážích.
Pro řadu dětí je však jednou možností čekat na dobu, kdy budou podle zákona způsobilé k souhlasu s očkováním samy, což je v některých státech 16, ale v mnohých až 18 let.